Základní informace

1.1 Předchůdci e-learningu a jeho vznik

Vyučovací stroje (převzato podle Jiřího Nikla) byly původně; speciální mechanické a elektronkové strojky, později založené na vyšších elektronických prvcích. Na sálových počítačích se později aplikoval vzdělávací; software, který byl založen na teorii programovaného učení (zvl. G. Pask v rámci adaptivního programování;). I původní vyučovací stroje byly schopny reagovat na alternativní i tvořenou odpovědí, požadovat algoritmickou i přiřazovací odpověď a prezentovat větvené programy. Hlavní důvody malého rozšíření do praxe byly podobné jako dnes – ekonomická nákladnost a malá připravenost dostatečného počtu tvůrců kvalitního didaktického software. Vzdělávání na personálních počítačích (PC) se začalo rozvíjet v období 1984 až 1993. Podrobné poučení o "Učení s počítačem" najdete v publikaci Bořivoje Brdičky na URL http://omicron.felk.cvut.cz/~bobr/ucspoc/.

E-learning započal teprve s rozvojem Internetu a webu po r. 1993. Je zajímavé, že do roku 1999 nebyl pojem e-learning zaveden. Zprvu se více používaly pojmy WBT nebo online learning (což je výuka nejen pomocí webu, ale i dalších internetových technologií).

Nedávno došlo k nekritickému přecenění možností různých "e" aktivit (e-business, e-banking, e-government a jiných, včetně e-learningu) a následně pak k podcenění některých z nich. Z hlediska budoucnosti e-learningu je důležité, že internetové a další vzdělávací technologie se nepřetržitě vylepšují. Proto záleží zejména na přípravě kvalifikovaných realizátorů e-kurzů, zejména z řad vysokoškolských a středoškolských učitelů.

1.2 Základní představy o e-learningu

Pojetí e-learningu není dosud ustálené a v praxi se setkáváme s různým výkladem i těch nejzákladnějších pojmů (například pojem "elektronické vzdělávání" někteří autoři chápou šířeji než "e-learning", jiní oba pojmy ztotožňují). Ve spojení "e-learning" klademe obsahový důraz na slovní základ "learning" (učení), nikoliv na předponu "e-" (elektronické).

Pedagogické, technologické a síťové pojetí představuje tři základní varianty z mnoha existujících vymezení e-learningu (nejde tedy o přesné definice). Domnívám se, že e-learning je úplněji charakterizován spojením všech tří uvedených pojetí, než pouze jedním z nich.

Pedagogické pojetí: e-learning je vzdělávací proces, ve kterém používáme multimediální technologie, Internet a další elektronická média pro zlepšení kvality vzdělávání. (Multimedia umožňují používání obrazových, zvukových a textových informací k obohacení obsahu výuky. Internet poskytuje lepší přístup ke studijním materiálům a službám, k výměně informací a ke spolupráci vzdělávací komunity.)

Technologické pojetí: E-learning je spektrum aplikací a procesů jako je Web-based training (WBT), Computer-based training (CBT), virtuální třídy nebo digitální spolupráce. Zahrnuje přenos obsahu kurzů prostřednictvím elektronických médií, např. Internetu nebo Intranetu, satelitního vysílání, interaktivních televizních pořadů a výukových CD-ROMů, často s podporou učitele.

Síťové pojetí: E-learning spočívá v užití počítačových sítí pro přenos dovedností a znalostí. (To je úzké vymezení e-learningu, nezahrnuje např. výuku pomocí CD-ROMu.)

E-learning je tedy vzdělávací proces se složitou strukturou. Je problémem především pedagogickým, poté technickým. Většina autorů se dnes shoduje, že nejperspektivnější formu e-learningu je Web-based training (WBT). Této formě se zde budeme věnovat nejvíce.

1.3 Vize e-learningu

Vizí rozumíme představu cílového či žádoucího stavu. V praxi se vyskytuje potřeba vzdělávat různé skupiny studujících v různých disciplínách. Podmínky pro realizaci e-learningu nejsou stejné a není překvapivé, že i vize e-learningu jsou různé a diskutabilní.

Základní vizí e-learningu rozumím takovou integraci e-learningu do vzdělávání, která zvýší přístup ke vzdělání a zajistí vyhovující kvalitu vzdělávání za přijatelnou cenu. Ve vyspělých zemích se používá e-learning hlavně pro zvýšení přístupu ke vzdělávání, zejména pro zvýšení počtu celoživotně se vzdělávajících dospělých studujících.

Prezenční studium je forma studia, při které se vyžaduje fyzická účast studentů při výuce ve třídě. Po dobu výuky jsou učitel a studující v přímém kontaktu (při studiu doma to neplatí).

Distanční vzdělávání (DiV) je vzdělávací proces, který umožňuje oddělit vyučujícího a studujícího v čase nebo místě, popřípadě v obojím. Komunikace mezi učitelem a studujícím probíhá v moderních distančních kurzech hlavně elektronicky (pomocí e-mailu, chatu, audia, videa, telekonference, nejčastěji v prostředí webu). Výukové materiály, jako knihy, audio a video kazety, CD-ROM může být někdy účelné zasílat poštou, nikoliv po síti – poté mluvíme o korespondenčním (klasickém) DiV.

Blended learning. V praktické výuce se nevyskytují obvykle "čisté" formy, například čistá prezenční, elektronická nebo distanční forma. V praxi se prosazuje koncepce smíšeného vzdělávání (blended learning), což je kombinace prvků prezenčního i e-learningového vzdělávání, která má největší perspektivu použití na středních a především vysokých školách.

E-learning na univerzitách. Na univerzitách se stále více využívá e-learningu jako doplňku k prezenční formě studia (blended learning). Při vzdělávání vysokoškolské mládeže se student bez učitele neobejde. Prezenční výuka převažuje dosud i v USA. (V roce 2002 nabízelo distanční vzdělávání asi 2/3 amerických univerzit, ale jen asi 10% kurzů bylo distančních).

1.4 E-kurz

Studijní kurz a jeho složky. Základním prvkem e-learningu, podobně jako v prezenčním vzdělávání, je studijní kurz. Kurz obsahuje bloky z různých předmětů, uspořádané tak, aby bylo dosaženo požadovaných cílů vzdělávání. Elektronický studijní kurz (zkráceně e-kurz) charakterizují zejména tyto složky:

• vzdělávací obsah studijních materiálů
• elektronická distribuce vzdělávacího obsahu
• elektronická správa e-kurzů.

Vzdělávací obsah studijních materiálů. Pro vzdělávací obsah e-kurzů jsou určující jejich vzdělávací charakteristiky, tj. didaktické naprogramování (didaktická transformace) obsahu učiva do formy interaktivního počítačového software specificky určeného pro samostudium. Proto didaktický software pro e-kurzy obsahuje (podle J. Nikla)

• programované vstupní informace
• učební úlohy
• zpětnovazební kontrolní informace
• nezbytné řídící instrukce.

E-kurzy obsahují nejčastěji multimediální studijní materiály. Tvorba obsahu studijních multimediálních materiálů pro e-kurzy je profesionální úloha, která vyžaduje mj. znalosti autorských nástrojů pro tvorbu kurzů (viz čl.6.1). Dnes se klade důraz na:

• dělení obsahu do znovupoužitelných vzdělávacích objektů (reusable learning objects),
• a na používání standardů.

Znovupoužitelné vzdělávací objekty. Příklady vzdělávacích objektů jsou: jednotlivé digitální obrázky, části textů a jednoduché animace, ale i celé webové stránky, které obsahují text, obrázky, další média či aplikace a které mohou přenášet relativně malý, ale komplexní výukový blok. Základní výhodou vzdělávacích objektů je, že mohou být navrženy jako znovupoužitelné (reusable) komponenty, které lze mnohonásobně aplikovat v různých vzdělávacích situacích (kurzech). Vzdělávací objekt je nejen jednotka s obsahem výuky, ale zahrnuje rovněž svůj vlastní popis, jako jsou informace typu: druh obsahu, učební cíl, autor, jazyk a verze. Zájemcům doporučuji knihu The Instructional Use of Learning Objects, http://reusability.org/read/.

Standardy jsou normy, garantující (při jejich respektování) vzájemnou přenositelnost a použitelnost softwarových produktů vyvinutých různými firmami. Standardy napomáhají zabezpečit interoperabilitu v oblasti tvorby kurzů i v oblasti komunikace mezi kurzy a řídícím systémem vzdělávání. Výsledkem dosavadních standardizačních snah je soubor doporučení SCORM (Sharable Content Object Reference Model). SCORM je jednotný souhrn klíčových specifikací a standardů pro obsah, technologie a služby, spojené s e-learningem. Aplikace standardů může podstatně zlevnit dosavadní drahé e-kurzy, protože omezí opakované vytváření podobných studijních materiálů a umožní přenos již hotových e-kurzů do různých systémů pro řízení studia (více viz kap.6).

Elektronická distribuce vzdělávacího obsahu. V moderních distančních a e-learningových kurzech se pro distribuci obsahu využívá především Internetu, zejména služby WWW (webu). Přenos obsahu e-kurzů se může dít i prostřednictvím satelitního vysílání, interaktivních televizních pořadů a dalších technologií, které mají své výhody a nevýhody. Jedním z hlavních předpokladů pro úspěšné e-learningové vzdělávání je kombinace optimálních technologií (jak z pedagogického, tak i z technického a ekonomického hlediska).

Řízení studia. Řízení studia v prostředí webu zabezpečují SW systémy pro řízení studia (Learning Management Systems [LMS], někdy téžCourse Management System). Viz kap. 6. LMS usnadňují tvorbu, používání a správu e-kurzů především tím, že poskytují minimálně:

• soubor vzdělávacích nástrojů, usnadňujících učení, komunikaci a spolupráci, např.:
  • komunikační nástroje, umožňující diskuse, výměnu souborů, interní emailovou korespondenci, chatování, přenos videa, atd.
  • nástroje pro podporu produktivity vzdělávání, umožňující např. práci offline, vkládání vlastních poznámek, použití kalendáře, help, atd.
  • nástroje pro podporu spolupráce studujících, např. podporu práce na projektech.
• soubor podpůrných nástrojů, pomáhajících v procesu správy a vedení kurzu, např.:
  • nástroje pro administraci, např. pro vedení studijních evidencí, adresářů kontaktů
  • nástroje pro řízení, např. nástroje pro management a sledování práce studujících
  • nástroje pro návrh kurikula.

Jak náročná je tvorba e-kurzů? Tvorba studijních materiálů pro e-kurzy je vysoce profesionální úloha. Nelze ji zadat pedagogům bez specifické odborné přípravy. Vyžaduje znalost technologie didaktického zpracování učiva i znalost autorských nástrojů pro tvorbu kurzů. Softwaroví specialisté vycházejí z věcného obsahu výukového materiálu, který musí být didakticky transformován. Vývoj a následná optimalizace studijních materiálů pro e-kurzy je obvykle nesrovnatelně náročnější, než vývoj učebních materiálů analogických klasických vzdělávacích kurzů. Klade též vyšší nároky na týmovou spolupráci. Tvorba e-kurzů je proto obvykle náročná na finanční i lidské zdroje.

Vzniká tedy oprávněná otázka: Je elektronické vzdělávání efektivní? Odpověď může být ano, jestliže jsou splněny nejméně tyto předpoklady:

• elektronické vzdělávání je aplikováno ve spojení s prezenční výukou tak, aby v dané konkrétní situaci převládly výhody smíšeného vzdělávání nad jeho nevýhodami
• metody a použité technologie jsou vhodné pro cíle výuky
• probíhá interakce studujících a aktuální zpětná vazba od učitele ke studujícím
• vzdělávací instituce vytvoří studujícím i učitelům podmínky pro úspěšnou práci
• vzdělávací instituce zabezpečí realizaci e-kurzů profesionálním způsobem.

To znamená, že vytvoří nezbytné zdroje pro vytvoření týmu realizátorů e-kurzů.

1.5 Tým realizátorů e-kurzů

Realizátory e-kurzů jsou specialisté, jejichž profese jsou e-manažer, e-vývojář a e-tutor (viz http://www.fastrak-consulting.co.uk/tactix/Features/skillingup.htm#Responsibilities). Předpony "e" u uvedených profesí používáme pro zdůraznění, že práce příslušného specialisty se odehrává v e-learningovém prostředí.

Tabulka 1. 5 Příklady úkolů jednotlivých profesí při vývoji e-kurzu

Profese	Úkol	Specialista
e-manažer	Návrh a koordinace projektu Celková strategie Analýza a evaluace výuky Zabezpečení servisu Marketing	Projektant e-kurzu Znalec e-learningu Pedagog – didaktik výuky Techničtí pracovníci Marketingový pracovník
e-vývojář	Projekt výuky Vytvoření odborného obsahu Didaktická transformace obsahu Posouzení obsahu Tvorba multimedií Převod obsahu do LMS Tvorba počítačové grafiky Programátorské práce Pilotní ověření e-kurzu	Projektant výuky Autor obsahu Expert na pedagogiku Expert na obsah Specialista na multimedia Znalec LMS Počítačový grafik Programátor Hodnotitelé (učitelé a studující)
e-tutor	Aplikace LMS v e-kurzu Vedení výuky Rady ke studiu, konzultace Podpora a usnadnění studia Administrace výuky	Aktivní uživatel LMS Vedoucí výuky Konzultant, poradce Podporovatel, usnadňovatel Administrátor

Minimální velikost týmu pro vývoj e-kurzů. Jeden pracovník může provádět (má-li příslušnou kvalifikaci) více úkolů, v tabulce uvedených. Profesi e-vývojáře však obvykle nezastává jedna osoba, ale tým e-vývojářů, který je složen z minimálně 3 pracovníků:

• projektanta výuky (Instructional Designer), tedy experta na pedagogiku, který vytvoří projekt kurzu a zároveň rozumí odbornému obsahu kurzu
• autora obsahu, který je expertem na odborný obsah, resp. disciplinu (Subject matter expert, SME)
• počítačového odborníka, který je specialistou na grafiku, web a systémy řízení studia LMS (Graphics, Web Designer and LMS Specialist) (podrobněji viz kap.6).

Druhy technologií pro e-learning a DiV. Technologie, užívané pro distribuci vzdělávacího obsahu v e-learningu a v DiV, lze rozdělit do čtyř základních kategorií podle druhu média, které informace přenáší:

• tisk
• audiotechnologie
• videotechnologie
• počítačové technologie.

Každá z těchto kategorií se dále dělí, avšak některé technologie uvedené kategorie přesahují. Například audio a videokonference se mohou uskutečnit za použití počítače a Internetu.

Tab. 1.6 Přehled technologií, jejich výhody a nevýhody

	Výhody	Nevýhody
Tisk	Levný materiál Přenositelnost Pohodlné studium Široce dostupné	Neinteraktivní Omezené zapojení smyslů Vyžaduje čtenářské schopnosti Těžko se aktualizuje
Hlasová pošta	Snadné užití Možná interaktivita	Omezená délka záznamu Bez vizuálních prvků
Audio kazeta	Levná a dostupná Snadno se kopíruje	Neinteraktivní Bez vizuálních prvků
Audio konference	Levná Snadno se realizuje	Neinteraktivní Bez vizuálních prvků Vyžaduje hardware
Videokazeta	Levná Snadno dostupná Snadno se kopíruje Audio a vizuální prvky	Složité nahrávání Neinteraktivní Vyžaduje hardware Těžko se aktualizuje
Satelitní videokonference	Realistická Může být interaktivní	Drahý hardware Vyžaduje časový rozvrh Obvykle jen jednosměrné vysílání
Videokonference přenášená mikrovlnami	Realistická Může být interaktivní Relativně levná	Vyžaduje časový rozvrh Limitovaný dosah Přenos jen v přímé viditelnosti
Televize	Snadno použitelná Snadno dostupná Program lze nahrát Audio a vizuální prvky	Vysoké produkční náklady Vyžaduje hardware Neinteraktivní Vyžaduje časový rozvrh
E-mail	Flexibilní Interaktivní	Vyžaduje hardware Software se liší
Online Chat	Současná interaktivita Přímá zpětná vazba	Vyžaduje podobný software Vyžaduje časový rozvrh Vyžaduje hardware
Webové vzdělávání	Může zahrnout multimedia Celosvětový přístup Interaktivní Snadno se aktualizuje	Vyžaduje počítač Software může být drahý Vyžaduje přístup k Internetu Občas technické problémy

O technologiích, zmíněných v této tabulce, pojednávám podrobněji v další připravované publikaci.

O roli učitele při výběru médií pro záznam a přenos obsahu distančních kurzů je možné získat základní poučení v čl. 3.8 této publikace.

Rozšiřující informace

Portál sdružení CESNET
http://elearning.cesnet.cz/
Základy teorie e-learningu nalezneme na http://elearning.cesnet.cz/pages/teorie.html?a=0.

Principy distanční vzdělávací technologie a možnosti jejího využití v pedagogické praxi
http://icosym.cvut.cz/telel/zlamalova.html
Autorka H. Zlámalová, NCDiV. Obsahuje přehled základních pojmů a principů distančního vzdělávání.

Distanční studium v otázkách
http://www.csvs.cz/struktura/ncdiv/distancni_studium_v_otazkach.rtf
Autoři Průcha, J. a Míka, J. přehledně vysvětlují základy distančního vzdělávání. Viz Publikace NCDiV a jeho partnerů, http://www.csvs.cz/publikace/#ncdiv

Slovník e-learningu
http://www.ella.cz/demo/edit/slovnik/slovnik.asp
Společnost ELLA, http://www.ella.cz/

Interval
http://interval.cz/
Obsahuje mimo jiné sekci E-Komerce a podsekci E-School, ve které najdeme například serii článků na téma Virtuální studium